Jiří Vodička, Ph.D.
Právník a akademik se zájmem a zaměřením na automotive a životní prostředí.
Ostravský rodák nyní působící v Brně.
Právník a akademik se zájmem a zaměřením na automotive a životní prostředí.
Ostravský rodák nyní působící v Brně.
Práce se zabývá problematikou, kterou nelze v České republice označit za klasickou, ale v době klimatických změn a nutnosti přechodu k bezemisní dopravě a udržitelnému vývoji společnosti, za zcela stěžejní. Práce rámcově představuje unijní (a související národní) právní úpravu typového schvalování nových vozidel se zaměřením na zkušební cykly WLTP a RDE. Disertace analyzuje emisní normy Euro, které definují mezní limity pro znečišťující látky emitované vozidly a zároveň analyzuje unijní právní úpravu emisí CO2 z nových vozidel. Pro rozvoj bezemisní dopravy je zásadní dostatečná infrastruktura (př. dobíjecí stanice) a z tohoto důvodu je rozebírána předmětná právní úprava týkající se infrastruktury pro alternativní paliva, ale i vybraných alternativních paliv. Práce se taktéž zabývá konkrétními nástroji právní regulace (přímými i nepřímými), jejichž využití by mohlo dopomoci k rozvoji bezemisní dopravy a zároveň zlepšení kvality vnějšího ovzduší, a to zejména ve městech. V rámci nepřímých nástrojů je analyzována státní podpora a další finanční pobídky, jejichž cílem je podpořit rozvoj bezemisní dopravy. Analyzované přímé nástroje právní regulace zahrnují programy zlepšování kvality ovzduší, akční plány a nízkoemisní zóny, které jsou komparovány s německou právní úpravou. Tyto nástroje jsou analyzovány zejména s ohledem na jejich roli, jež mohou sehrát při rozvoji alternativní infrastruktury a alternativních vozidel.
Tato kapitola přináší vhled do právní regulace vozidel a jejich dopad na konkrétní složky životního prostředí, zejména na ovzduší a klima. Zmíněna je i problematika hluku, který vozidla produkují. Součástí je taktéž analýza odpovědnosti provozovatelů, vlastníků a výrobců vozidel za porušování zákonných povinností, které mohou vyústit v poškození životního prostředí. Jedná se zejména o situaci, kdy je provozováno vozidlo s odstraněným filtrem pevných částic a dále je analyzována odpovědnost výrobců při kauze Dieselgate.
VODIČKA, Jiří. Technické podmínky provozu osobních vozidel a odpovědnost za jejich dodržování. In Jančářová, Ilona, Hanák, Jakub a kol. Auta, auta, auta… a životní prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2019. s. 23-43, 21 s. Edice Scientia 663. ISBN 978-80-210-9409-3.
Kapitola se zabývá způsobem regulace infrastruktury pro alternativní paliva a jejím rozvojem, a to zejména z unijního pohledu. Kapitola zejména zkoumá schválenou státní podporu SA. 45182, která se bude moci využít pro rozvoj výstavby infrastruktury pro alternativní paliva v ČR a porovnává ji s obdobnou státní podporou v Německu.
VODIČKA, Jiří. Rozvoj a regulace infrastruktury pro alternativní paliva v ČR. In JANČÁŘOVÁ, Ilona, HANÁK, Jakub a kol. Auta, auta, auta… a životní prostředí. Brno: Masarykova univerzita, 2019. s. 127-146, 20 s. Edice Scientia 663. ISBN 978-80-210-9409-3.
Oblast automobilových emisí prodělává v poslední době razantní změny, a to zejména kvůli kauze Dieselgate. Přestože se emisní limity pro automobily zpřísňují, kvalita ovzduší se v centrech měst nezlepšuje. Proto si tento příspěvek klade za cíl zjistit, zda unijní právo reaguje adekvátně na tuto situaci a jakým způsobem jsou automobilové emise regulovány. Nejprve příspěvek zhodnotí současný stav unijní regulace týkající se automobilových emisí, přičemž pro ucelený obraz bude krátce nastíněn i historický vývoj předmětné regulace. Příspěvek se tedy dotkne nejen historického kontextu vzniku regulace, a to zejména s ohledem na tzv. emisní normy EURO, ale bude také nastíněna úvaha nad touto regulací a jejím možným budoucím vývojem. Příspěvek se dále zaměří na problematiku testovacích cyklů měření spotřeby dle metodiky NEDC a také na nový měřící cyklus WLTP. Poslední část příspěvku bude věnována úvahám de lege ferenda.
VODIČKA, Jiří. Zamyšlení nad unijní regulací automobilových emisí. 1. vyd. Brno: Cofola 2018, Část X. – Sekce práva Evropské unie, 2018. s. 89-112, 24 s. ISBN 978-80-210-9147-4.
Příspěvek se zaměřil na navrhovanou právní úpravu týkající se regulace emisí CO2 z nových osobních vozidel a lehkých užitkových vozidel. Navrhovaná regulace vychází z potřeby snižovat emise CO2 v dopravě, která se podílí asi na čtvrtině veškeré produkce emisí CO2 v Evropské unii. Potřeba snižovat emise CO2 pramení z rapidních klimatických změn, které se dějí jako následek globálního oteplování, jež se děje v důsledku hromadění imisí skleníkových plynů v zemské atmosféře. Příspěvek se zaměřil pouze na vybraná ustanovení z navrhovaného nařízení, která by v budoucnu mohla činit interpretační problémy. Bylo zjištěno, že některá ustanovení mají negativní potenciál k tomu, aby pomocí jejich výkladu obcházeli výrobci vozidel účel navrhované regulace.
VODIČKA, Jiří. Návrh nového nařízení o snižování emisí CO 2 z lehkých vozidel – krok správným směrem? In Sabina Čamdžićová. Právo v globalizované společnosti. : Iuridicum Olomouense o.p.s., 2019. s. 130-136, 7 s. ISBN 978-80-88266-32-7.
Příspěvek je zaměřen na problém kontroly malých zdrojů znečištění ovzduší, umístěných v rodinných domech, bytech a ve stavbách k individuální rekreaci, který byl v podobě novely zákona o ovzduší předložen Parlamentu ČR. Návrh novely zavádí možnost přímé kontroly uvedených malých zdrojů znečišťování, v čemž může být spatřováno porušení základního lidského práva na nedotknutelnost obydlí. Autoři nejdříve zkoumají, které nástroje právní regulace mohou být použity k tomu, aby provozovatelům předmětných zdrojů bylo zabráněno ve spalování nevhodných paliv. Následně je pozornost zaměřena na otázku konfliktu se základním lidským právem. Příspěvek obsahuje krátký exkurz do právních úprav některých evropských zemí ohledně různých způsobů kontroly předmětných spalovacích zdrojů s cílem najít nejvhodnější legislativní řešení.
JANČÁŘOVÁ, Ilona a Jiří VODIČKA. Krátké zamyšlení nad přímými kontrolami spalovacích stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci. České právo životního prostředí, Praha: Česká společnost pro právo životního prostředí, 2016, Neuveden, č. 2, s. 41-53. ISSN 1213-5542.
Článek reaguje na současný globální trend v podobě podpory vozidel s alternativním pohonem. Text analyzuje stávající právní rámec infrastruktury, která je k rozšiřování takovýchto vozidel nezbytná a zaměřuje se na jednotlivé ekonomické nástroje ve formě finančních podpor vozidel s alternativními pohony, které nabízejí jednotlivá ministerstva. Předmětem tohoto článku je jak bližší představení jednotlivých ekonomických nástrojů, tak i analýza jejich vhodnosti a představení dalších možných řešení, které by se mohly, pro rozvoj vozidel s alternativním pohonem, využít v České republice. Bude poukázáno i na možná rizika, která se pojí s podporou vozidel na alternativní pohon, přičemž pozornost bude zaměřena zejména na elektromobily.
VODIČKA, Jiří a Ilona JANČÁŘOVÁ. Vozidla s alternativním pohonem. Jsme na ně připraveni? České právo životního prostředí : časopis České společnosti pro právo životního prostředí, Česká společnost pro právo životního prostředí, 2017, roč. 2017, č. 46, s. 60-78. ISSN 1213-5542.
Tento příspěvek se zabývá problémy, jež se týkají implementace koncepčních dokumentů v oblasti ochrany ovzduší. Pozornost je zaměřena na krátkodobé akční plány. Nejprve se příspěvek zabývá akčními plány z unijního pohledu, a to zejména s ohledem na jejich historický vývoj. Následně je analyzována směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší, a to v souvislosti s povinností členských států přijmout krátkodobé akční plány. Druhá část tohoto příspěvku se zabývá relevantní národní legislativou. Předchozí zákon o ochraně ovzduší vyžadoval přijetí krátkodobých akčních plánů, zatímco současný zákon tuto povinnost neobsahuje. Autoři tohoto příspěvku se pokoušejí odpovědět na otázku, zda je česká legislativa v souladu s unijní, a to právě z důvodu absence krátkodobých akčních plánů. Bylo zjištěno, že směrnice 2008/50/ES obsahuje podmínky, za kterých mají členské státy povinnost přijmout krátkodobé akční plány. Tyto podmínky v České republice nenastaly, navíc zákon o ochraně ovzduší nabízí jiné právní nástroje, pomocí kterých lze regulovat nadměrné koncentrace částic PM10 přesahující limity stanovené unijním právem.
JANČÁŘOVÁ, Ilona a Jiří VODIČKA. Kam se poděly krátkodobé akční plány? Časopis pro právní vědu a praxi, Brno: Masarykova univerzita, 2018, roč. 26, č. 2, s. 337-355. ISSN 1210-9126.
Vztah mezi soutěžním právem a právem životního prostředí není většinou předmětem široké diskuze. Z tohoto důvodu se tento článek zaměřuje na ochranu životního prostředí, která by v konečném důsledku mohla znamenat protisoutěžní chování. Cílem je prezentovat přístup Evropské komise k této materii a analyzovat, zda mohou existovat protisoutěžní dohody, které by mohly být vyjmuty z aplikace čl. 101 odst. 1 SFEU.
VODIČKA, Jiří. Environmentální dohody a jejich možné posuzování dle soutěžního práva. Antitrust, Praha: Sdružení KAIROS, 2018, roč. 2018, č. 2, s. 52-56. ISSN 1804-1183.
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, obsahuje finanční nástroje, které se pojí s nakládáním s autovraky. Jedná se zejména o státní příspěvek na koupi nového vozidla a o poplatek na podporu dalšího nakládání s autovraky. Na podzim roku 2017 představilo Ministerstvo životního prostředí návrh nové právní úpravy této problematiky (zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností a o změně souvisejících zákonů), tento návrh byl však stažen z projednávání. Lze ovšem očekávat, že případná budoucí právní úprava bude vycházet právě z tohoto návrhu. Cílem příspěvku je zjistit, zda se tyto finanční nástroje projevily i v legislativním návrhu zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností a o změně souvisejících zákonů.
VODIČKA, Jiří. Eko poplatky a státní příspěvek při vyřazení autovraku ve světle zákona o odpadech a navrhované právní úpravy. Správní právo, Ministerstvo vnitra ČR, 2019, LII, 3/2019, s. 178-189. ISSN 0139-6005.